Rozhovor se slovinským bohemistou Petrem Kuharem

Pogovor s Petrom Kuharjem, slovenskim bohemistom in prevajalcem, bodočim rezidentom ČLC v Brnu.

ROZHOVORY 16. 3. 2020 (České literární centrum) 

Na své brněnské rezidenci v říjnu 2020 budete pracovat na eseji o současné české poezii. Jaká jména a díla ji podle vás definují, kteří básníci a které básnířky vynikají?

Vybral jsem si jako základní východisko autory, kteří získali cenu Magnesia Litera nebo na ni byli nominováni, ale také některé další básníky, kteří podle mého svou tvorbou vynikají. Současně se také liší od proudů v současné slovinské poezii. Základní nit pro mě představují básníci Ivan Wernisch, Vít Slíva, Petr Hruška, Petr Borkovec, Adam Borzič, Simona Martínková Racková, Olga Stehlíková, Kateřina Rudčenková, Michal Maršálek a další básníci. Počítám k nim například také Jiřího Macháčka, který s vydáním sbírky dlouho otálel, a nemůžu vynechat ani dnes už nežijící Bohumilu Grögerovou a Violu Fischerovou.

V době pobytu v Brně bych rád důkladněji poznal brněnskou a moravskou aktuální kulturní scénu, včetně literárního života, nakladatelů, literárních časopisů, hudby atp. Rád bych také přeložil novější básně některého z výše jmenovaných autorů a nabídl překlady slovinským médiím, s nimiž spolupracuji (jako je např. program ARS Radio Slovenija, literární časopisy Sodobnost, Poetikon, Lirikon21 apod.).

Na MU chcete studovat archivní materiály, které schraňuje FF MU o česko-slovinském vědci prof. dr. Mihajlu Rostoharovi, který se narodil ve Slovinsku a je zakladatelem české experimentální psychologie a současně filozofem, který od roku 1920 působil na FF MU v Brně. Co vás přivedlo k jeho životu a dílu?

Rostoharův životní příběh a jeho vědecká cesta jsou plné osudových zvratů. Obecně mě velmi přitahuje těsná propojenost české a slovinské kulturní historie. Narazíme v ní na řadu vynikajících osobností, které byly z vůle představitelů režimů, v nichž žili, vymazány z širšího povědomí obou národů. Také profesor Mihajlo Rostohar patří v Česku mezi osoby zamlčené předchozím režimem, přestože ve své době byl vědec evropského významu. Studoval mj. v Praze, kde se také u T. G. Masaryka habilitoval a založil zde svou katedru. Jeho kariéru přerušila první světová válka, po jejímž skončení pokračoval několik let ve své práci na Masarykově univerzitě v Brně. I pro něj byl osudný komunistický puč roku 1948. Krátce nato byl odejit z univerzity, všechny jeho knihy byly vyřazeny z odborných a veřejných knihoven, jeho jméno a dílo nesmělo být v době normalizace vůbec zmiňováno. Přestože je, jak zmiňujete, zakladatelem české experimentální psychologie – dodal bych, že i slovinské – je jeho přítomnost v Česku stále ještě nepatrná, řekl bych, že neodpovídá jeho odbornému významu, a to přesto, že už se jeho dílem v Česku zabývá několik odborníků. Názorná výstava o Rostoharovi, speciálně upravená pro české publikum, však přišla až ze Slovinska. Připravilo ji Městské muzeum Krško, neboť právě odtamtud Rostohar pochází. Vystavila ji v roce 2018 Filozofická fakulta Univerzity Karlovy a za celých sto let od Rostoharova odchodu z Prahy to byla vůbec první výstava o Rostoharovi na území České republiky! Téměř sedmdesát let po nuceném Rostoharově odchodu z Brna mohli výstavu vidět také návštěvníci Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Myslím, že tyto údaje jsou docela výmluvné.

S tematikou o Rostoharově vlivu na českou a slovinskou scénu na počátku 20. století jsem vystoupil na mezinárodním sympoziu, který organizovala katedra balkánských studií FF Karlovy univerzity, ale také na některých setkáních ve Slovinsku. Pokud mi to bude umožněno, rád bych si prohlédl archiv o profesoru Rostoharovi a jeho působení na FF MU, nakolik ještě existuje, a doplnil si tak znalosti o tomto velkém vědci.

Jste nesmírně pracovitý: přeložil jste do slovinštiny tvorbu více než čtyřiceti českých básníků nebo román Jana Balabána Zeptej se táty či Lichožrouty Pavla Šruta. Které z vašich překladů byly pro vás osobně nejdůležitější, nejvíce vás těšily a měly příležitost ve Slovinsku rezonovat?

Rád bych to velké číslo, které zmiňujete, uvedl na pravou míru: výbory a překlady básní českých básníků i básníků z dalších zemí vyšly většinou v literárních časopisech, antologiích a byly vysílány v kulturních pořadech veřejného rozhlasu Radio Slovenija. Pro knižní vydání alespoň některých z nich snad ještě čas nastane.

Pokud jde o Balabána, očekával jsem větší zájem, je přece vynikajícím vypravěčem. Čtení Balabánových povídek a zmíněného románu je zážitek a šok současně. Svým způsobem podkopává přesvědčení čtenáře, jemuž nevyhovuje literatura problematizující dil