Slovinsko očima Čecha

Slovinsko jsem začal poznávat při raftingu jako gajd, kormidelník, celý život provozuji kanoistku, na raftu mi přišly vhod předchozí zkušenosti. Sjížděli jsme Soču, Sávu Bohinjku a Koritnici, nádherné, obtížné řeky s čistou vodou. Jako gajd jsem poznal asi 32 Evropských řek, ale zamiloval jsem si řeky Slovinska, takové doma nemáme. Program jsme prokládali vysokohorskými výstupy v Julských a Kamnicko-Savinjských Alpách.

Kamarádi kanoisté mi v roce 1999 sdělili, že můj bývalý sportovní konkurent Damjan Prelovšek působí v Praze jako velvyslanec Republiky Slovinsko. Pamatovali jsme na něj jako na morální autoritu v době minulého režimu. Umožnil nám pak zajímavé setkání na zahradě velvyslanectví, když nezapomněl na kamarády a pozval nás, někdejší soupeře, na oslavu samostatnosti republiky.  Damjan je svým vzděláním historik umění, patří mezi nejlepší znalce díla arch.Josipa Plečnika, sám vyrůstal v domě, který tento architekt rekonstruoval pro jejich rodinu. Během své velvyslanecké mise u nás fotografoval práci tohoto významného architekta při úpravách pražského Hradu i v prostorách, kam nemá běžný český občan přístup. Soubor těchto fotografií byl pak vystaven v jízdárně na Hradčanech.

Domluvili jsme se, že by tato výstava jistě zajímala i další občany v naší republice a že se pokusím o její propagaci. Pracoval jsem tehdy jako vedoucí referátu životního prostředí Okresního úřadu Tábor a dařilo se mi využívat své kolegy a kamarády kanoisty k tomu, že zajišťovali výstavní prostory. Jednou jsem navrhnul abychom při příležitostech výstav vysazovali lípy Slovinsko-českého přátelství. Nebyl jsem ani osobně u všech těchto akcí, které jsem zajišťoval ve svém volnu a na své náklady, často jsem skladoval fotografie doma. Při jednom rozhovoru na velvyslanectví jsme se shodli, že by stálo za pokus domluvit partnerství města Tábor s některým městem ve Slovinsku. Pan velvyslanec zatelefonoval tehdejšímu starostovi Škofja Loky a tímto byl učiněn první krok. Nepomyslel jsem tenkrát na to, že po skončení Damjanova pobytu u nás budu pokračovat ve vysazování lip a sjednávání výstav fotografií, avšak při výměně velvyslanců nějakou dobu zastupoval Damjana Prelovška Matjaž Puc, toho jsem poznal jako sympatického speleologa. Soubor fotografií zůstal na slovinském velvyslanectví a já jsem si uvědomil, že  mne vysazování lip a pořádání výstav o Plečnikově díle stále baví a má význam. Rozhodl jsem se proto v těchto aktivitách pokračovat s Matjažem a pak i s následujícími velvyslanci, dodnes je vysazeno 55 lip. Stal jsem se obdivovatelem nejen Slovinska, ale i úžasného díla arch.Plečnika. Veliká škoda je, že jeden velvyslanec odeslal všechny fotografie, nevím proč, údajně do Slovinska a slehla se po nich zem. Fotografie to totiž byly mistrovské.

Při svých cestách do Škofja Loky jsem se seznámil se členy místního Foto klubu Antona Ažbe, s nadšením přijali možnost vystavovat své fotografie u nás, ukazují krásy Slovinska i dílo Josipa Plečnika. Časem jsem mezi nimi získal přátele,  jmenovali mne dokonce čestným členem, i když nefotografuji.

V každém národě se najdou dobří i špatní lidé. Já mám zkušenosti s těmi dobrými. Slovinci mají podobnou mentalitu jako Češi, rozumějí legraci, ostatně už prezident Masaryk pr